školní rok 2017/18

 Domeček

Byl jednou jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
v té vodičce rybička.

Kde je ta ryba?
Kočka jí snědla.

Kde je ta kočka?
Do lesa  zaběhla.

Kde je ten les?
Na prach zhořely.

Kde je ten prach?
Voda ho vzala.

Kde je ta voda?
Voli ji vypili.

Kde jsou Ti voli?
Páni je snědli.

A kde jsou Ti páni?
Na hřbitově zakopáni.

 

Svatba

 

Bude svatba páni, dámy,
 
radujte se spolu s námi,
 
každý z vás je na ni zván.
 
Přijďte všichni,
 
pán i kmán.  

 

5 ježibab

Pět ježibab s jedním okem
letí, letí nad potokem,
letí jako hejno ptáků,
pět ježibab na smetáku.

Pět ježibab s jedním uchem
jako hejno letí vzduchem,
letí, letí v letu svačí
pět ježibab na tryskáči.

Pět ježibab s jedním uchem
jako hejno letí vzduchem,
letí, letí v letu svačí
pět ježibab na tryskáči.

Pět ježibab s jedním nosem
volá na mě: " Arnošt, pojď sem!"
A když nejdu, tak se štětí,
pět ježibab na koštěti.

 

Ježibaba
Vlasy černé jako kos,
zahnutý má velký nos.
Otrhané šaty má,
na hlavu si klobouk dá.
Je jí nejmíň 500 let,
už viděla celý svět.

 Brouček

Probudil se malý brouček na stráni,
probudil se ze zimního dřímání.
Rozhlíží se jestli jaro přichází
a jestli mu ještě něco neschází.
Schází, schází broučku více sluníčka,
aby mohla rozkvést každá kytička,
aby bylo zase slyšet zpívání,
na zahradě nebo v lese, na stráni.

 Koloběh vody

Povím Vám příběh kratičký
o cestě vodní kapičky.

V potůčku se prohání,
když ji slunce zahřeje,
na páru se promění,
kam se potom poděje?

Stoupá vzhůru do mraků.
je to cesta zázraků.

Až má mráček plné bříško,
zahromuje „stačí!“
Kapička se změní v deštík,
pláštěnku ti smáčí.

Tenhle příběh nemá konec,
není za ním tečka,
kapka steče do potůčku
a zas dokolečka.

 

Pramínek

Teče, teče pramínek,

přeskakuje, kamínek,

Teče, teče po louce,

teče voda, kudy chce.

  

R: Cinky, cink přes kamínky,

hrajeme si na pramínky.

Cinky, cink přes kamínky,

teče voda, kudy chce.

 

Teče, teče pramínek,

přeskakuje, kamínek,

Teče, teče po louce,

přibírá si, koho chce.

 

R: Cinky, cink přes kamínky,

hrajeme si na pramínky.

Cinky, cink přes kamínky,

teče voda, kudy chce.

 

Teče voda do daleka,

teče, teče velká řeka.

Teče voda do daleka,

teče, teče do moře.   

Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře.
Hej hopy, hej dupy, hej hopy hop.
Čáp veze sluníčko, točí se kolečko.
Hej hopy, hej dupy, hej hopy hop.

Pozdrav

Dobré ráno, dobrý den!

Zimu od nás vyženem!

Zavoláme sluníčko.

„Ty se probuď, kytičko!“

Jaro klepe na dveře,

kdopak z vás mu otevře?

 

 Kouzelná slovíčka

 

Učila mě babička,
dvě kouzelná slovíčka,
když si něco budeš přát,
slovo prosím musíš znát.
Až se splní to, co chceš,
slovem díky děkuješ.
 
Sněhová koule
Kuli kuli kulilá, je to koule sněhová.
Kuli kuli kulilá, koule už je hotová.
/:Aj tak tak, aj tak tak, tak se staví sněhulák.:/

 

 Sněhulák

Stál sněhulák našišato,
kdo ho stavěl, může za to.
Bum, sněhulák spad,
budem počítat:
Jeden, dva, tři, tys to byl,
tys ho špatně postavil!

 PÍSNIČKA O HODINKÁCH
 
Ptal se klouček malinký: „K čemu máme hodinky?“
Ví to každý z nás, že nám měří čas, že nám měří čas.
Hodinky i budíčky mají pilné ručičky.
Jedna je dlouhá, ta se neloudá, ta se neloudá.
  
Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá,
 ukaž mi ručičko, kolik to dělá?
 
A ta druhá kratičká, loudá se jak babička.
Jako šnek líný, měří hodiny, měří hodiny.
 
Čtvrt, půl, třičtvrtě, celá,
 ukaž mi ručičko, kolik to dělá?
 
 
Kohoutek
Nebýt mého kokrhání,
nebylo by ráno ani.
Vstávejte už, lenoši, 
dlouho spát se nesluší!
 
 

 Měsíce

Leden je měsíc plný ledu,
únor zavolá skřivánka,
březen dá první lžičku medu,
v dubnu se čistí studánka,
květen si říká podle kvítí,
červen si na svět sluncem svítí.

Dvanáct je měsíců a každý z nich
jinou čepici nosí,
zima nám do dlaní nasype sníh,
v létě běháme bosi.

Červenec po jahodách voní,
srpen si bleskem zakřeše,
v září se sejdem pod jabloní,
v říjnu déšť pleská po střeše,
listopad svléká stromům šaty,
v prosinci zrajou hvězdy zlatý.

Jaro, léto, podzim, zima

Jaro, léto, podzim, zima - to je celý rok.
Stejně letos jako loni, tak i napřesrok.
Po jaru je vždycky léto,podzim po létu.
A než-li se nadějeme, zima už je tu.

Nový rok
Nový rok se narodil.
Přisel, ale nechodil!
Přání nám všem pověděl.
Jaký bude? Nevěděl.

Andílci

Andílci se v nebi radují,
tancují a přitom zpívají.
Když si ale pozor nedají,
roztrhne se v nebi peřina
a tady dole sněžit začíná!

 

 Hej, hej, hej

 

Hej, hej, hej! Teď hosty přivítej!
Mikuláš nám dárky nese, každý už se na ně třese.
 Hej, hej, hej! Teď hosty přivítej!
 
Bu, bu, bu,! Tak boj se mých zubů!
Ďábel s rohy metlou mává, kopyta jsou jistě pravá.
Bu, bu, bu,! Tak boj se mých zubů!
 
Ach, ach, ach! Proč máme míti strach!
Jako anděl dozajista, máme srdce občas čistá.
Ach, ach, ach! Proč máme míti strach!
 

 Běžela liška po ledu

 Běžela liška po ledu,
ztratila klíček od medu,
kdo ho má, ať ho dá,
ať se liška nehněvá.

Běžela liška k háji,
hoňte si ji, páni!
Já ji honit nebudu,
zmeškal ján bych koledu.

 

 

Bonbóny
1. Chlubí se pralinky rumové:
„Po nás jsou vždy zoubky jak nové!“
/:Čokoláda že prý zuby bělí –
„Mějte nás na stolku před postelí.“:/
 
2. Pan doktor zlobí se: „Tak už dost!
Neslyšel jsem větší pitomost.
/:To přece každý ví, moji drazí,
po sladkostech, že se zuby kazí.“:/
 
 3. Kartáček s pastou ti příteli,
vyčistí zoubky a vybělí.
/:Kedlubnu, mrkvičku na svačinu,
nejlepší jídlo je z vitamínů!:/
 
 

 

Čistím zoubky

Čistím zoubky řízy - řízy,
ať jsou bílé jako břízy.

Ať jsou bílé jako sníh,
ať má každý radost z nich!
 
 
Ruka
To jsou prsty, to jsou dlaně,
mýdlo s vodou patří na ně.
A po mýdle dobré jídlo,
a po jídle zase mýdlo.
 

Bacil

 Byl jeden bacil,

do hlavy mě bacil.

Hlava hodně bolela,

zavolejte doktora.

Pak mi sedl na plíce,

bolelo to velice.

Nejedl jsem vitamíny,

teď mám nosík plný rýmy.

 

 

Dráček
1. Dráček s dračicí házeli si čepicí,
vyletěli nad mraky, házeli si tam taky.
 
R: Dráček drak, letí do oblak,
dráček drak, zkus to taky tak.
 
2. Dráček dobře ví, nikomu to nepoví,
že když v nebi skotačí, tak ho boty netlačí.
 
R: Dráček drak, letí do oblak,
dráček drak, zkus to taky tak.

 

Vítr
1. Rukama máváme, když vítr děláme.
 R: Foukáme fú, foukáme fú.
  
2. Pořádně třepeme, když vítr neseme.
 R: Foukáme fú, foukáme fú.
 
3. Vlasy nám létají, když s větrem po kraji.
 R: Foukáme fú, foukáme fú.
  
4. A večer u komína, houká meluzína.
 R: Houkáme hů, houkáme hů.
 
 

Nechoť  tam, prší tam,

je tam velké bláto.

Upadneš, nevstaneš,

budeš volat: Táto!

 

U naší babičky

U naší babičky stoupáme na špičky,

trháme jablíčka, trháme hruštičky.

U naší babičky smíme,

a pak je všechny sníme.

 

 Podzim

Ale, ale, copak je to,

to už venku není léto?

Stromy už se chvějí, 

moc se neohřejí.

Venku hustá mlha,

ale už se trhá,

Už se třepí, už se páře,

sluníčku jsou vidět tváře.

Ale už moc nehřeje,

za dveřmi, tu podzim je.

 

Podzimní
 
1. Stalo se to tuhle neděli, při obědě, když jsme seděli,
 
v hnědém saku sklouznul tiše z mraků, na okýnko lehce zaťukal.
 
2. Já se prosím podzim jmenuju, s podzimními mraky cestuju,
 
ťuky, ťuky, hledám tu dva kluky, jestlipak si se mnou chtějí hrát.
 
3. Kde zastavím, trochu čaruju, trochu kouzlím, trochu maluju,
 
mám tu pro ně papírové koně, draky taky, ty já dělám rád.

 

Hrneček

Mám, hrneček, mám,
co si do něj dám?
Čajíček či kakaíčko,
kávičku anebo mlíčko?
Co si do něj dám,
když všechno rád mám?

Jak se chovat dobře víme

Ručičky jsou na hlazení,
nožky zase na chození.
Pusinka na hezká slova,
ve školce je nám moc prima.
Hrajeme si, nezlobíme,
jak se chovat dobře víme.
My jsme děti z jedné školky
 
My jsme děti z jedné školky /z Těšovic/,
máme tady hezké holky.
Hrajeme si, zpíváme,
smutek, ten my neznáme.
 
My jsme prima kamarádi,
máme se tu všichni rádi.
Za ruce teď chceme jít,
bude se nám krásně žít!

taneček:  Kamaráda mám

1. /:Kamaráda mám, copak já mu dám:/,

/:hlavičku mu pohladím, a potom se zatočím:/.

 

2. /:Kamaráda mám, copak já mu dám:/,

zvednu jednu nožičku, zadupám s ní trošičku,

zvednu druhou nožičku, zadupám s ní trošičku.

 

3. /: Kamaráda mám, copak já mu dám:/,

/:zádama se otočím a vysoko vyskočím:/.